vikář

See also: vikar and Vikar

Czech

Etymology

Borrowed from Latin vicarius.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪkaːr̝̊]
• Rhymes: -ɪkaːr̝̊
• Hyphenation: vi‧kář

Noun

vikář m anim (related adjective vikářský)

1. (Roman Catholicism) vicar

   Hypernym: duchovní (“clergyman”)

Declension

Declension of vikář (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	vikář	vikáři, vikářové
genitive	vikáře	vikářů
dative	vikářovi, vikáři	vikářům
accusative	vikáře	vikáře
vocative	vikáři	vikáři, vikářové
locative	vikářovi, vikáři	vikářích
instrumental	vikářem	vikáři

Derived terms

• vikářství

 

Further reading

• “vikář”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vikář”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vikář”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)