From Wiktionary, the free dictionary
From velet + -ení.
velení n
- verbal noun of velet
Declension of velení (neuter in -í/-ý)
|
|
singular
|
plural
|
| nominative
|
velení
|
velení
|
| genitive
|
velení
|
velení
|
| dative
|
velení
|
velením
|
| accusative
|
velení
|
velení
|
| vocative
|
velení
|
velení
|
| locative
|
velení
|
veleních
|
| instrumental
|
velením
|
veleními
|
- “velení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “velení”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “velení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
