větvit

Czech

Etymology

From větev +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛtvɪt]

Verb

větvit impf

1. (reflexive with se) to branch (to arise from the trunk or a larger branch of a tree)

   Zde se větví cesta. ― The way branches here.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	větvit, větviti	Active adjective	větvící
Verbal noun	větvení	Passive adjective	větvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	větvím	větvíme	—	větvěme
2nd person	větvíš	větvíte	větvi	větvěte
3rd person	větví	větví	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větvit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	větvil	větvili	větven	větveni
masculine inanimate		větvily		větveny
feminine	větvila		větvena
neuter	větvilo	větvila	větveno	větvena

Transgressives	present	past
masculine singular	větvě	—
feminine + neuter singular	větvíc	—
plural	větvíce	—

Derived terms

• rozvětvit

 

Further reading

• “větviti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “větviti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “větvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)