větvit

Czech

Etymology

From větev +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛtvɪt]

Verb

větvit impf

1. (reflexive with se) to branch (to arise from the trunk or a larger branch of a tree)

   Zde se větví cesta. ― The way branches here.

Conjugation

Conjugation of větvit

infinitive větvit, větviti active adjective větvící verbal noun větvení passive adjective větvený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person větvím větvíme — větvěme 2nd person větvíš větvíte větvi větvěte 3rd person větví větví — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive větvit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate větvil větvili větven větveni masculine inanimate větvily větveny feminine větvila větvena neuter větvilo větvila větveno větvena transgressives present past masculine singular větvě — feminine + neuter singular větvíc — plural větvíce —

Derived terms

• rozvětvit

Further reading

• “větviti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “větviti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “větvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025