výton

See also: výtoň

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːton]

Noun

výton m inan

1. Rare form of výtoň f (used by Wácslaw Wladiwoj Tomek, 1818–1905).

Declension

Declension of výton (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	výton	výtony
genitive	výtonu	výtonů
dative	výtonu	výtonům
accusative	výton	výtony
vocative	výtone	výtony
locative	výtonu	výtonech
instrumental	výtonem	výtony

Old Czech

Etymology

From vytieti, from vy- +‎ tieti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋɨːton/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈviːton/, /ˈvɛjton/

Noun

výton f

1. tax paid for transported wood
2. place where tax for transported wood is paid

Declension

Declension of výton (i-stem)

	singular	dual	plural
nominative	výton	výtoni	výtoni
genitive	výtoni	výtoňú	výtoní
dative	výtoni	výtonma	výtonem
accusative	výton	výtoni	výtoni
vocative	výtoni	výtoni	výtoni
locative	výtoni	výtoňú	výtonech
instrumental	výtoňú	výtonma	výtonmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: výtoň, výton

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “výton”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění