vést

See also: vest and vešt

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vésti, from Proto-Slavic *vesti, from Proto-Balto-Slavic *westéi, from Proto-Indo-European *wedʰ-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɛːst]

• Audio:

  (file)

Verb

vést impf

1. to lead (to guide)
2. to conduct (to transmit, as heat, light, electricity, etc.)
3. (reflexive with se) to be doing, to do, to fare

   Synonym: dařit se

   Jak se (ti) vede? ― How are you doing?

Usage notes

Vést is in the class of Czech concrete verbs. Its counterpart, vodit, is an abstract verb.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vést, vésti	Active adjective	vedoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vedu	vedeme	—	veďme
2nd person	vedeš	vedete	veď	veďte
3rd person	vede	vedou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vést.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vedl	vedli	veden	vedeni
masculine inanimate		vedly		vedeny
feminine	vedla		vedena
neuter	vedlo	vedla	vedeno	vedena

Transgressives	present	past
masculine singular	veda	—
feminine + neuter singular	vedouc	—
plural	vedouce	—

Antonyms

• nevést

Related terms

adjectives

• vedoucí
• vůdčí

 

nouns

• doprovod
• chámovod
• lodivod
• močovod
• návod
• obvod
• plynovod
• průvodce
• průvodčí
• psovod
• ropovod
• úvod
• vedení
• vedoucí
• vodič
• vodovod
• vojevůdce
• vojvoda
• vůdce

 

verbs

• dovést
• navést
• odvést
• podvést
• povést
• provést
• rozvést
• svést
• uvést
• vodit
• zavést

 

proverb

• všechny cesty vedou do Říma

 

Further reading

• “vésti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vésti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vést”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)