vést

See also: vest and vešt

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vésti, from Proto-Slavic *vesti, from Proto-Balto-Slavic *westéi, from Proto-Indo-European *wedʰ-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɛːst]

• Audio:

  (file)

Verb

vést impf

1. to lead (to guide)
2. to conduct (to transmit, as heat, light, electricity, etc.)
3. (reflexive with se) to be doing, to do, to fare

   Synonym: dařit se

   Jak se (ti) vede? ― How are you doing?

Usage notes

Vést is in the class of Czech concrete verbs. Its counterpart, vodit, is an abstract verb.

Conjugation

Conjugation of vést

infinitive vést, vésti active adjective vedoucí verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person vedu vedeme — veďme 2nd person vedeš vedete veď veďte 3rd person vede vedou — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vést. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate vedl vedli veden vedeni masculine inanimate vedly vedeny feminine vedla vedena neuter vedlo vedla vedeno vedena transgressives present past masculine singular veda — feminine + neuter singular vedouc — plural vedouce —

Antonyms

• nevést

Related terms

(adjectives):

• vedoucí
• vůdčí

(nouns):

• doprovod
• chámovod
• lodivod
• močovod
• návod
• obvod
• plynovod
• průvodce
• průvodčí
• psovod
• ropovod
• úvod
• vedení
• vedoucí
• vodič
• vodovod
• vojevůdce
• vojvoda
• vůdce

(verbs):

• dovést
• navést
• odvést
• podvést
• povést
• provést
• rozvést
• svést
• uvést
• vodit
• zavést

(proverb):

• všechny cesty vedou do Říma

Further reading

• “vésti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vésti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vést”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025