uvolnit

Czech

Etymology

From u- +‎ volný +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuvolɲɪt]

Verb

uvolnit pf

1. to relax

   Antonym: napnout

2. to release (to let go)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	uvolnit, uvolniti	Active adjective	uvolnivší
Verbal noun	uvolnění	Passive adjective	uvolněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	uvolním	uvolníme	—	uvolněme
2nd person	uvolníš	uvolníte	uvolni	uvolněte
3rd person	uvolní	uvolní	—	—

The verb uvolnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	uvolnil	uvolnili	uvolněn	uvolněni
masculine inanimate		uvolnily		uvolněny
feminine	uvolnila		uvolněna
neuter	uvolnilo	uvolnila	uvolněno	uvolněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	uvolniv
feminine + neuter singular	—	uvolnivši
plural	—	uvolnivše

Derived terms

• uvolnění n
• uvolněný m

 

Further reading

• “uvolnit”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “uvolnit”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “uvolnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)