tymián

Czech

Alternative forms

• dymián

Etymology

Borrowed from German Thymian, from Latin thymum.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtɪmɪjaːn]

Noun

tymián m inan

1. thyme (seasoning)

Declension

Declension of tymián (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	tymián	tymiány
genitive	tymiánu	tymiánů
dative	tymiánu	tymiánům
accusative	tymián	tymiány
vocative	tymiáne	tymiány
locative	tymiánu	tymiánech
instrumental	tymiánem	tymiány

Further reading

• “tymián”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “tymián”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “tymián”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)

Old Czech

Etymology

Borrowed from Latin thymum.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈtɨmiaːn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈtimiaːn/

Noun

tymián m inan

1. incense
2. thyme (seasoning)

Declension

Declension of tymián (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	tymián	tymiány	tymiáni, tymiánové
genitive	tymiána, tymiánu	tymiánú	tymiánóv
dative	tymiánu	tymiánoma	tymiánóm
accusative	tymián	tymiány	tymiány
vocative	tymiáne	tymiány	tymiáni, tymiánové
locative	tymiáně, tymiánu	tymiánú	tymiániech
instrumental	tymiánem	tymiánoma	tymiány

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: tymián

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 73
• Jan Gebauer (1903–1916) “tymián”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění