svářit

See also: svarit and svařit

Czech

Etymology

From svár +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvaːr̝ɪt]

Verb

svářit pf

1. to weld, to boil
2. (reflexive with se) to quarrel

Conjugation

Conjugation of svářit

infinitive svářit, svářiti active adjective svářivší verbal noun sváření passive adjective svářený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person svářím sváříme — svařme 2nd person sváříš sváříte svař svařte 3rd person sváří sváří — — The verb svářit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate svářil svářili svářen svářeni masculine inanimate svářily svářeny feminine svářila svářena neuter svářilo svářila svářeno svářena transgressives present past masculine singular — svářiv feminine + neuter singular — svářivši plural — svářivše

Derived terms

• sváření