svářit

See also: svarit and svařit

Czech

Etymology

From svár +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsvaːr̝ɪt]

Verb

svářit pf

1. to weld, to boil
2. (reflexive with se) to quarrel

Conjugation

Conjugation

Infinitive	svářit, svářiti	Active adjective	svářivší
Verbal noun	sváření	Passive adjective	svářený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	svářím	sváříme	—	svařme
2nd person	sváříš	sváříte	svař	svařte
3rd person	sváří	sváří	—	—

The verb svářit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	svářil	svářili	svářen	svářeni
masculine inanimate		svářily		svářeny
feminine	svářila		svářena
neuter	svářilo	svářila	svářeno	svářena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	svářiv
feminine + neuter singular	—	svářivši
plural	—	svářivše

Derived terms

• sváření