střetnout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech střětnúti, from Proto-Slavic *sъrětьnǫti (related to *sъrěsti).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstr̝̊ɛtnou̯t]

Verb

střetnout pf (imperfective střetat)

1. (reflexive with se) to clash, to encounter, to meet

   Jejich pohledy se střetly.

   Their eyes met.

   Vojska obou zemí se střetla na bitevním poli.

   The armies of both lands met of the battlefield

Conjugation

Conjugation of střetnout

infinitive střetnout, střetnouti active adjective střetnuvší verbal noun střetnutí passive adjective střetnutý present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person střetnu střetneme — střetněme 2nd person střetneš střetnete střetni střetněte 3rd person střetne střetnou — — The verb střetnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate střetl, střetnul střetli, střetnuli střetnut střetnuti masculine inanimate střetly, střetnuly střetnuty feminine střetla, střetnula střetnuta neuter střetlo, střetnulo střetla, střetnula střetnuto střetnuta transgressives present past masculine singular — střetnuv feminine + neuter singular — střetnuvši plural — střetnuvše

Related terms

• střet
• střetat
• střetávat

Further reading

• “střetnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “střetnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “střetnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025