stěhovat

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *stěg-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈscɛɦovat]

Verb

stěhovat impf (perfective přestěhovat or vystěhovat)

1. (reflexive with se) to move (to change residence)

Conjugation

Conjugation of stěhovat

infinitive stěhovat, stěhovati active adjective stěhující verbal noun stěhování passive adjective stěhovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person stěhuji, stěhuju (coll.) stěhujeme — stěhujme 2nd person stěhuješ stěhujete stěhuj stěhujte 3rd person stěhuje stěhují, stěhujou (coll.) — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive stěhovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate stěhoval stěhovali stěhován stěhováni masculine inanimate stěhovaly stěhovány feminine stěhovala stěhována neuter stěhovalo stěhovala stěhováno stěhována transgressives present past masculine singular stěhuje — feminine + neuter singular stěhujíc — plural stěhujíce —

Derived terms

(adjective):

• stěhovavý

(nouns):

• stěhování

(verbs):

• nastěhovat
• odstěhovat
• přestěhovat
• vystěhovat

Further reading

• “stěhovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “stěhovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “stěhovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025