spotřebič

Czech

Etymology

From spotřebit +‎ -č.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈspotr̝̊ɛbɪt͡ʃ]

Noun

spotřebič m inan

1. appliance

Declension

Declension of spotřebič (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	spotřebič	spotřebiče
genitive	spotřebiče	spotřebičů
dative	spotřebiči	spotřebičům
accusative	spotřebič	spotřebiče
vocative	spotřebiči	spotřebiče
locative	spotřebiči	spotřebičích
instrumental	spotřebičem	spotřebiči

Derived terms

• domácí spotřebič m

 

Further reading

• “spotřebič”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “spotřebič”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989