smutnit

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmutɲɪt]

Verb

smutnit impf

1. to grieve, to be sad

Conjugation

Conjugation

Infinitive	smutnit, smutniti	Active adjective	smutnící
Verbal noun	smutnění	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	smutním	smutníme	—	smutněme
2nd person	smutníš	smutníte	smutni	smutněte
3rd person	smutní	smutní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive smutnit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	smutnil	smutnili	—	—
masculine inanimate		smutnily		—
feminine	smutnila		—
neuter	smutnilo	smutnila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	smutně	—
feminine + neuter singular	smutníc	—
plural	smutníce	—

Related terms

• smutný

 

See also

• rmoutit

Further reading

• “smutniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “smutniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “smutnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)