smířit

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *sъmiriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmiːr̝ɪt]

Verb

smířit pf (imperfective smiřovat)

1. (reflexive with se) to resign, to put up with, to come to terms with

   smířit se s nevyhnutelným ― (please add an English translation of this usage example)

   smířit se s nepříjemnou situací ― (please add an English translation of this usage example)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	smířit, smířiti	Active adjective	smířivší
Verbal noun	smíření	Passive adjective	smířený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	smířím	smíříme	—	smiřme
2nd person	smíříš	smíříte	smiř	smiřte
3rd person	smíří	smíří	—	—

The verb smířit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	smířil	smířili	smířen	smířeni
masculine inanimate		smířily		smířeny
feminine	smířila		smířena
neuter	smířilo	smířila	smířeno	smířena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	smířiv
feminine + neuter singular	—	smířivši
plural	—	smířivše

Derived terms

• smíření
• usmířit

 

Related terms

• mír
• smír

 

See also

• rezignovat
• vyrovnat se
• vzdát se

Further reading

• “smířiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “smířiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “smířit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)