smířit

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *sъmiriti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmiːr̝ɪt]

Verb

smířit pf (imperfective smiřovat)

1. (reflexive with se) to resign, to put up with, to come to terms with

   smířit se s nevyhnutelným ― (please add an English translation of this usage example)

   smířit se s nepříjemnou situací ― (please add an English translation of this usage example)

Conjugation

Conjugation of smířit

infinitive smířit, smířiti active adjective smířivší verbal noun smíření passive adjective smířený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person smířím smíříme — smiřme 2nd person smíříš smíříte smiř smiřte 3rd person smíří smíří — — The verb smířit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate smířil smířili smířen smířeni masculine inanimate smířily smířeny feminine smířila smířena neuter smířilo smířila smířeno smířena transgressives present past masculine singular — smířiv feminine + neuter singular — smířivši plural — smířivše

Derived terms

• smíření
• usmířit

Related terms

• mír
• smír

See also

• rezignovat
• vyrovnat se
• vzdát se

Further reading

• “smířiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “smířiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “smířit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025