sednout

See also: šednout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech sadnúti, derived from Old Czech siesti, from Proto-Slavic *sěsti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsɛdnou̯t]

Verb

sednout pf

1. perfective form of sedat
   1. to sit down
   2. (reflexive with si) to sit down

      sednout si za stůl ― to sit down at a table

      sednout si za volant ― to sit down at the (steering) wheel

   3. (reflexive with si) to get along, click, sit well with

Usage notes

• In the sense to sit down the reflexive form is more usual.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sednout, sednouti	Active adjective	sednuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sednu	sedneme	—	sedněme
2nd person	sedneš	sednete	sedni	sedněte
3rd person	sedne	sednou	—	—

The verb sednout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sedl	sedli	—	—
masculine inanimate		sedly		—
feminine	sedla		—
neuter	sedlo	sedla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	sednuv
feminine + neuter singular	—	sednuvši
plural	—	sednuvše

Further reading

• “sednouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “sednouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sednout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)