samomluva

Czech

Etymology

From samo- +‎ mluva.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsamomluva]

Noun

samomluva f

1. self-talk

Declension

Declension of samomluva (hard feminine)

	singular	plural
nominative	samomluva	samomluvy
genitive	samomluvy	samomluv
dative	samomluvě	samomluvám
accusative	samomluvu	samomluvy
vocative	samomluvo	samomluvy
locative	samomluvě	samomluvách
instrumental	samomluvou	samomluvami

Further reading

• “samomluva”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “samomluva”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “samomluva”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)