sčědie
Old Czech
[edit]Alternative forms
[edit]Etymology
[edit]From s- + čad + -ie. Ultimately derived from Proto-Slavic *čędo.[1]
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]sčědie n
Declension
[edit]Declension of sčědie (soft o-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | sčědie | sčědí | sčědie |
| genitive | sčědie | sčěďú | sčědí |
| dative | sčěďú | sčědíma | sčědím |
| accusative | sčědie | sčědí | sčědie |
| vocative | sčědie | sčědí | sčědie |
| locative | sčědí, sčěďú | sčěďú | sčědích |
| instrumental | sčědím | sčědíma | sčědími |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
References
[edit]- ^ Machek, Václav (1968) “čád”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 92
Further reading
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “sčědie”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění