roznítit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech roznietiti. By surface analysis, roz- +‎ nítit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozɲiːcɪt]
• Hyphenation: roz‧ní‧tit

Verb

roznítit pf (imperfective rozněcovat)

1. (reflexive with se) to ignite
2. (transitive) to ignite

Conjugation

Conjugation of roznítit

infinitive roznítit, roznítiti active adjective roznítivší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person roznítím roznítíme — rozniťme, rozněťme 2nd person roznítíš roznítíte rozniť, rozněť rozniťte, rozněťte 3rd person roznítí roznítí — — The verb roznítit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate roznítil roznítili roznícen rozníceni masculine inanimate roznítily rozníceny feminine roznítila roznícena neuter roznítilo roznítila rozníceno roznícena transgressives present past masculine singular — roznítiv feminine + neuter singular — roznítivši plural — roznítivše

Further reading

• “roznítiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “roznítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “roznítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025