roznítit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech roznietiti. By surface analysis, roz- +‎ nítit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozɲiːcɪt]
• Hyphenation: roz‧ní‧tit

Verb

roznítit pf (imperfective rozněcovat)

1. (reflexive with se) to ignite
2. (transitive) to ignite

Conjugation

Conjugation

Infinitive	roznítit, roznítiti	Active adjective	roznítivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	roznítím	roznítíme	—	rozniťme, rozněťme
2nd person	roznítíš	roznítíte	rozniť, rozněť	rozniťte, rozněťte
3rd person	roznítí	roznítí	—	—

The verb roznítit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	roznítil	roznítili	roznícen	rozníceni
masculine inanimate		roznítily		rozníceny
feminine	roznítila		roznícena
neuter	roznítilo	roznítila	rozníceno	roznícena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	roznítiv
feminine + neuter singular	—	roznítivši
plural	—	roznítivše

Further reading

• “roznítiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “roznítiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “roznítit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025