rozmluvit

Czech

Etymology

From roz- +‎ mluvit. Compare Polish rozmówić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozm̩luvɪt]

Verb

rozmluvit pf (imperfective rozmlouvat)

1. to dissuade
2. (reflexive with se) to start talking, to get talking

   Během přednášky se profesor rozmluvil. ― The professor started to speak during the lecture.

Conjugation

Conjugation of rozmluvit

infinitive rozmluvit, rozmluviti active adjective rozmluvivší verbal noun rozmluvení passive adjective rozmluvený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person rozmluvím rozmluvíme — rozmluvme 2nd person rozmluvíš rozmluvíte rozmluv rozmluvte 3rd person rozmluví rozmluví — — The verb rozmluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate rozmluvil rozmluvili rozmluven rozmluveni masculine inanimate rozmluvily rozmluveny feminine rozmluvila rozmluvena neuter rozmluvilo rozmluvila rozmluveno rozmluvena transgressives present past masculine singular — rozmluviv feminine + neuter singular — rozmluvivši plural — rozmluvivše

See also

• odradit

Further reading

• “rozmluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozmluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozmluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025