rozloučit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech rozlúčiti. By surface analysis, roz- +‎ loučit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozlou̯t͡ʃɪt]

Verb

rozloučit pf (imperfective loučit or rozlučovat)

1. (reflexive with se) to say goodbye
2. (transitive) to separate, to disunite

   Synonyms: rozdělit, rozvést

Conjugation

Conjugation of rozloučit

infinitive rozloučit, rozloučiti active adjective rozloučivší verbal noun rozloučení passive adjective rozloučený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person rozloučím rozloučíme — rozlučme 2nd person rozloučíš rozloučíte rozluč rozlučte 3rd person rozloučí rozloučí — — The verb rozloučit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate rozloučil rozloučili rozloučen rozloučeni masculine inanimate rozloučily rozloučeny feminine rozloučila rozloučena neuter rozloučilo rozloučila rozloučeno rozloučena transgressives present past masculine singular — rozloučiv feminine + neuter singular — rozloučivši plural — rozloučivše

Derived terms

• rozloučená
• rozloučení
• rozlučka

Further reading

• “rozloučiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozloučiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozloučit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025