rozhořet

Czech

Etymology

From roz- +‎ hořet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozɦor̝ɛt]

Verb

rozhořet pf

1. (reflexive with se) to start burning

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozhořet, rozhořeti	Active adjective	rozhořevší
Verbal noun	rozhoření	Passive adjective	rozhořený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozhořím	rozhoříme	—	rozhořme
2nd person	rozhoříš	rozhoříte	rozhoř	rozhořte
3rd person	rozhoří	rozhořejí, rozhoří	—	—

The verb rozhořet does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozhořel	rozhořeli	rozhořen	rozhořeni
masculine inanimate		rozhořely		rozhořeny
feminine	rozhořela		rozhořena
neuter	rozhořelo	rozhořela	rozhořeno	rozhořena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozhořev
feminine + neuter singular	—	rozhořevši
plural	—	rozhořevše

Related terms

• hořet

Further reading

• “rozhořeti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozhořeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozhořet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025