rozhlásit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech rozhlásiti, from Proto-Slavic *orzgolsiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozɦlaːsɪt]

Verb

rozhlásit pf (imperfective rozhlašovat)

1. to spread, to make known, to announce

Conjugation

Conjugation of rozhlásit

infinitive rozhlásit, rozhlásiti active adjective rozhlásivší verbal noun rozhlášení passive adjective rozhlášený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person rozhlásím rozhlásíme — rozhlasme, rozhlašme (coll.) 2nd person rozhlásíš rozhlásíte rozhlas, rozhlaš (coll.) rozhlaste, rozhlašte (coll.) 3rd person rozhlásí rozhlásí — — The verb rozhlásit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate rozhlásil rozhlásili rozhlášen rozhlášeni masculine inanimate rozhlásily rozhlášeny feminine rozhlásila rozhlášena neuter rozhlásilo rozhlásila rozhlášeno rozhlášena transgressives present past masculine singular — rozhlásiv feminine + neuter singular — rozhlásivši plural — rozhlásivše

Derived terms

• rozhlas
• rozhlasový
• rozhlášení
• rozhlášený

Further reading

• “rozhlásiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “rozhlásiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989