rozcházet
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]rozcházet impf (perfective rozejít)
- (reflexive with se) to break up (with someone)
- Marie se rozchází s Petrem. ― Mary is breaking up with Peter.
- (reflexive with se) to differ (from someone in sth)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | rozcházet, rozcházeti | Active adjective | rozcházející |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozcházení | Passive adjective | rozcházený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozcházím | rozcházíme | — | rozcházejme |
| 2nd person | rozcházíš | rozcházíte | rozcházej | rozcházejte |
| 3rd person | rozchází | rozcházejí, rozchází | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rozcházet. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozcházel | rozcházeli | rozcházen | rozcházeni |
| masculine inanimate | rozcházely | rozcházeny | ||
| feminine | rozcházela | rozcházena | ||
| neuter | rozcházelo | rozcházela | rozcházeno | rozcházena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | rozcházeje | — |
| feminine + neuter singular | rozcházejíc | — |
| plural | rozcházejíce | — |
Derived terms
[edit]Further reading
[edit]- “rozcházeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “rozcházeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989