rúbati

See also: rubati

Old Czech

Alternative forms

• rubati

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rǫbati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈruːbaci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈrau̯baci/

Verb

rúbati impf

1. to chop, to cut
2. to slaughter, to kill

Conjugation

Conjugation of rúbati (class V)

infinitive	supine	verbal noun
rúbati	rúbat	rúbanie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	rúbaju	rúbávě (-va)	rúbám (-me/-my)	–	rúbajvě (-va)	rúbajme (-my)
2nd person	rúbáš	rúbáta	rúbáte	rúbaj	rúbajta	rúbajte
3rd person	rúbá	rúbáta	rúbajú	rúbaj	rúbajta	rúbajte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	rúbach	rúbachově (-va)	rúbachom (-me/-my)	rúbách, rúbajiech	rúbáchově, rúbajiechově (-va)	rúbáchom, rúbajiechom (-me/-my)
2nd person	rúba	rúbasta (-šta)	rúbaste (-šte)	rúbáše, rúbajieše	rúbášta, rúbajiešta (-sta)	rúbášte, rúbajiešte (-ste)
3rd person	rúba	rúbasta (-šta)	rúbachu	rúbáše, rúbajieše	rúbášta, rúbajiešta (-sta)	rúbáchu, rúbajiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	rúbal	rúbala	rúbali	rúbán	rúbána	rúbáni
Feminine	rúbala	rúbale	rúbaly	rúbána	rúbáně	rúbány
Neuter	rúbalo	rúbale	rúbala	rúbáno	rúbáně	rúbána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	rúbajě	rúbajúce		rúbav	rúbavše
Feminine	rúbajúci			rúbavši
Neuter	rúbajě, rúbajúci			rúbav, rúbavši

Note: This table shows the most common forms of rúbati around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Derived terms

• rúb
• rúbie
• rúbiti
• rúbík

 

Descendants

• Czech: rubat, roubat

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “rúbati”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění