prznit

Czech

Etymology

(This etymology is missing or incomplete. Please add to it, or discuss it at the Etymology scriptorium.)

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̩zɲɪt]

Verb

prznit impf

1. to rape
   • 1921, Václav Novotný, Vlastimil Kybal, M. Jan Hus: život a učení:

     Neboť bylo by za jisté hodně ku podivu, aby kněžím, kdyby jezdili na lup, prznili násilně panny a počestné ženy, nesměly v tom případé býti odňaty zbraně, koně, рrаky а meče.

   Synonym: znásilňovat

2. to spoil, to corrupt

Conjugation

Conjugation

Infinitive	prznit, przniti	Active adjective	prznící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	przním	przníme	—	prznime
2nd person	przníš	przníte	przni	prznite
3rd person	przní	przní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive prznit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	prznil	prznili	przněn	przněni
masculine inanimate		prznily		przněny
feminine	prznila		przněna
neuter	prznilo	prznila	przněno	przněna

Transgressives	present	past
masculine singular	przně	—
feminine + neuter singular	przníc	—
plural	przníce	—

Derived terms

• prznitel
• zprznit

 

Further reading

• “przniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “przniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “prznit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)