prohnat

Czech

Etymology

From pro- +‎ hnát.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈproɦnat]

Verb

prohnat pf (imperfective prohánět)

1. (transitive) to chase (someone)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	prohnat, prohnati	Active adjective	proženoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	proženu	proženeme	—	prožeňme
2nd person	proženeš	proženete	prožeň	prožeňte
3rd person	prožene	proženou	—	—

The verb prohnat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	prohnal	prohnali	prohnán	prohnáni
masculine inanimate		prohnaly		prohnány
feminine	prohnala		prohnána
neuter	prohnalo	prohnala	prohnáno	prohnána

Transgressives	present	past
masculine singular	prožena	—
feminine + neuter singular	proženouc	—
plural	proženouce	—

Related terms

• prohnanost
• prohnaný

 

Further reading

• “prohnati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “prohnati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “prohnat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)