průkopník

Czech

Etymology

From prů- (“through”) +‎ kopat (“dig”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpruːkopɲiːk]

Noun

průkopník m anim

1. pioneer (one who goes before)

Declension

Declension of průkopník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	průkopník	průkopníci
genitive	průkopníka	průkopníků
dative	průkopníkovi, průkopníku	průkopníkům
accusative	průkopníka	průkopníky
vocative	průkopníku	průkopníci
locative	průkopníkovi, průkopníku	průkopnících
instrumental	průkopníkem	průkopníky

See also

• pionýr
• inovátor

Further reading

• “průkopník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “průkopník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “průkopník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)