pomluvit

Czech

Etymology

From po- +‎ mluvit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpomluvɪt]

Verb

pomluvit pf (imperfective pomlouvat)

1. to slander, to defame, to backbite

   Musíme umýt auto, aby nás sousedi nepomluvili. ― We have to wash the car so that our neighbours will not defame us.

Conjugation

Conjugation of pomluvit

infinitive pomluvit, pomluviti active adjective pomluvivší verbal noun pomluvení passive adjective pomluvený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person pomluvím pomluvíme — pomluvme 2nd person pomluvíš pomluvíte pomluv pomluvte 3rd person pomluví pomluví — — The verb pomluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate pomluvil pomluvili pomluven pomluveni masculine inanimate pomluvily pomluveny feminine pomluvila pomluvena neuter pomluvilo pomluvila pomluveno pomluvena transgressives present past masculine singular — pomluviv feminine + neuter singular — pomluvivši plural — pomluvivše

Derived terms

• pomlouvač m
• pomluva f

Further reading

• “pomluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “pomluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pomluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025