plnovýznamový

Czech

Etymology

From plný +‎ -o- +‎ význam +‎ -ový.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpl̩noviːznamoviː]

Adjective

plnovýznamový

1. having sense of its own

Usage notes

• The word is only used in relation to the compound plnovýznamové sloveso (“full verb”).

Declension

Declension of plnovýznamový (hard)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	plnovýznamový		plnovýznamová	plnovýznamové
genitive	plnovýznamového		plnovýznamové	plnovýznamového
dative	plnovýznamovému		plnovýznamové	plnovýznamovému
accusative	plnovýznamového	plnovýznamový	plnovýznamovou	plnovýznamové
locative	plnovýznamovém		plnovýznamové	plnovýznamovém
instrumental	plnovýznamovým		plnovýznamovou	plnovýznamovým
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	plnovýznamoví	plnovýznamové		plnovýznamová
genitive	plnovýznamových
dative	plnovýznamovým
accusative	plnovýznamové			plnovýznamová
locative	plnovýznamových
instrumental	plnovýznamovými

Further reading

• “plnovýznamový”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “plnovýznamový”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989