přikročit
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]přikročit pf (imperfective přikráčet)
- to proceed
- to take a step, to approach
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | přikročit, přikročiti | Active adjective | přikročivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | přikročení | Passive adjective | přikročený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | přikročím | přikročíme | — | přikročme |
| 2nd person | přikročíš | přikročíte | přikroč | přikročte |
| 3rd person | přikročí | přikročí | — | — |
| The verb přikročit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | přikročil | přikročili | přikročen | přikročeni |
| masculine inanimate | přikročily | přikročeny | ||
| feminine | přikročila | přikročena | ||
| neuter | přikročilo | přikročila | přikročeno | přikročena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | přikročiv |
| feminine + neuter singular | — | přikročivši |
| plural | — | přikročivše |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- “přikročiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “přikročiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “přikročit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)