příchuť

Czech

Etymology

From pří- +‎ chuť.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊iːxuc]

Noun

příchuť f

1. flavor, flavoring

Declension

Declension of příchuť (mixed i-stem [type 'žluč'] feminine)

	singular	plural
nominative	příchuť	příchuti, příchutě
genitive	příchuti, příchutě	příchutí
dative	příchuti	příchutím
accusative	příchuť	příchuti, příchutě
vocative	příchuti	příchuti, příchutě
locative	příchuti	příchutích
instrumental	příchutí	příchutěmi

Related terms

• chuť f

Further reading

• “příchuť”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “příchuť”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “příchuť”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025