ověnčit

Czech

Etymology

From o- +‎ věnčit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈovjɛnt͡ʃɪt]
• Hyphenation: ověn‧čit

Verb

ověnčit pf

1. to decorate, to festoon, to garland

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ověnčit, ověnčiti	Active adjective	ověnčivší
Verbal noun	ověnčení	Passive adjective	ověnčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ověnčím	ověnčíme	—	ověnčeme, ověnčme
2nd person	ověnčíš	ověnčíte	ověnči, ověnč	ověnčete, ověnčte
3rd person	ověnčí	ověnčí	—	—

The verb ověnčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ověnčil	ověnčili	ověnčen	ověnčeni
masculine inanimate		ověnčily		ověnčeny
feminine	ověnčila		ověnčena
neuter	ověnčilo	ověnčila	ověnčeno	ověnčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	ověnčiv
feminine + neuter singular	—	ověnčivši
plural	—	ověnčivše

Further reading

• “ověnčiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ověnčiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989