otroctví

Czech

Etymology

From otrok (“slave”) +‎ -ctví.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotrot͡stviː]
• Hyphenation: ot‧roc‧tví

Noun

otroctví n

1. slavery (condition of servitude endured by a slave)
2. (figuratively) slavery (condition in which one is captivated or subjugated)

Declension

Declension of otroctví (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	otroctví	otroctví
genitive	otroctví	otroctví
dative	otroctví	otroctvím
accusative	otroctví	otroctví
vocative	otroctví	otroctví
locative	otroctví	otroctvích
instrumental	otroctvím	otroctvími

Related terms

• otročina f
• otročit impf
• otrok m anim
• otrokář m anim

 

See also

• otrokářství n

 

Further reading

• “otroctví”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “otroctví”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “otroctví”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)