otěhotnět

Czech

Etymology

From o- +‎ těhotný +‎ -ět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈocɛɦotɲɛt]

Verb

otěhotnět pf

1. to conceive, to become pregnant

Conjugation

Conjugation of otěhotnět

infinitive otěhotnět, otěhotněti active adjective otěhotněvší verbal noun — passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person otěhotním otěhotníme — otěhotněme 2nd person otěhotníš otěhotníte otěhotni otěhotněte 3rd person otěhotní otěhotní, otěhotnějí — — The verb otěhotnět does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate otěhotněl otěhotněli — — masculine inanimate otěhotněly — feminine otěhotněla — neuter otěhotnělo otěhotněla — — transgressives present past masculine singular — otěhotněv feminine + neuter singular — otěhotněvši plural — otěhotněvše

Further reading

• “otěhotněti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “otěhotněti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989