ostřit

Czech

Etymology

From ostrý +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈostr̝̊ɪt]

Verb

ostřit impf

1. to sharpen

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ostřit, ostřiti	Active adjective	ostřící
Verbal noun	ostření	Passive adjective	ostřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ostřím	ostříme	—	ostřeme
2nd person	ostříš	ostříte	ostři	ostřete
3rd person	ostří	ostří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ostřit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ostřil	ostřili	ostřen	ostřeni
masculine inanimate		ostřily		ostřeny
feminine	ostřila		ostřena
neuter	ostřilo	ostřila	ostřeno	ostřena

Transgressives	present	past
masculine singular	ostře	—
feminine + neuter singular	ostříc	—
plural	ostříce	—

Derived terms

• naostřit
• rozostřit
• vyostřit
• zaostřit

 

Related terms

• ostření n
• ostřič m
• ostří n

 

Further reading

• “ostřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ostřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ostřit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)