ostřit

Czech

Etymology

From ostrý +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈostr̝̊ɪt]

Verb

ostřit impf

1. to sharpen

Conjugation

Conjugation of ostřit

infinitive ostřit, ostřiti active adjective ostřící verbal noun ostření passive adjective ostřený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person ostřím ostříme — ostřeme 2nd person ostříš ostříte ostři ostřete 3rd person ostří ostří — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ostřit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate ostřil ostřili ostřen ostřeni masculine inanimate ostřily ostřeny feminine ostřila ostřena neuter ostřilo ostřila ostřeno ostřena transgressives present past masculine singular ostře — feminine + neuter singular ostříc — plural ostříce —

Derived terms

• naostřit
• rozostřit
• vyostřit
• zaostřit

Related terms

• ostření n
• ostřič m
• ostří n

Further reading

• “ostřiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ostřiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ostřit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025