octnúti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *oťьtnǫti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈot͡stnuːci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈot͡stnau̯ci/

Verb

octnúti pf

1. (reflexive with sě) to find oneself (in a place), to be caught in, to end up

Conjugation

This verb needs an inflection-table template.

Descendants

• Czech: octnout, ocitnout

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “octnúti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění