obrátiti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *obvortiti. By surface analysis, ob- +‎ vrátiti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈobraːcici/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈobraːcici/

Verb

obrátiti pf (imperfective obracěti or obracovati)

1. to turn (around)

Conjugation

Conjugation of obrátiti (class IV)

infinitive	supine	verbal noun
obrátiti	obrátit	obrácenie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	obrácu	obrátívě (-va)	obrátím (-me/-my)	–	obraťvě, obrátivě (-va)	obraťme, obrátim (-me/-my)
2nd person	obrátíš	obrátíta	obrátíte	obrať, obráti	obraťta, obrátita	obraťte, obrátite
3rd person	obrátí	obrátíta	obrátie	obrať, obráti	obraťta, obrátita	obraťte, obrátite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	obrátich	obrátichově (-va)	obrátichom (-me/-my)	obrátiech	obrátiechově (-va)	obrátiechom (-me/-my)
2nd person	obráti	obrátista (-šta)	obrátiste (-šte)	obrátieše	obrátiešta (-sta)	obrátiešte (-ste)
3rd person	obráti	obrátista (-šta)	obrátichu	obrátieše	obrátiešta (-sta)	obrátiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	obrátil	obrátila	obrátili	obrácen	obrácena	obráceni
Feminine	obrátila	obrátile	obrátily	obrácena	obráceně	obráceny
Neuter	obrátilo	obrátile	obrátila	obráceno	obráceně	obrácena

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	obrátě	obrátiece		obrátiv	obrátivše
Feminine	obrátieci			obrátivši
Neuter	obrátě, obrátieci			obrátiv, obrátivši

Note: This table shows the most common forms of obrátiti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: obrátit

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “obrátiti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění