nahlásit

Czech

Etymology

From na- +‎ hlásit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnaɦlaːsɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

nahlásit pf (imperfective nahlašovat or hlásit)

1. to report

Conjugation

Conjugation

Infinitive	nahlásit, nahlásiti	Active adjective	nahlásivší
Verbal noun	nahlášení	Passive adjective	nahlášený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	nahlásím	nahlásíme	—	nahlasme, nahlašme (coll.)
2nd person	nahlásíš	nahlásíte	nahlas, nahlaš (coll.)	nahlaste, nahlašte (coll.)
3rd person	nahlásí	nahlásí	—	—

The verb nahlásit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	nahlásil	nahlásili	nahlášen	nahlášeni
masculine inanimate		nahlásily		nahlášeny
feminine	nahlásila		nahlášena
neuter	nahlásilo	nahlásila	nahlášeno	nahlášena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	nahlásiv
feminine + neuter singular	—	nahlásivši
plural	—	nahlásivše

Further reading

• “nahlásiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “nahlásiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nahlásit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)