nátura

See also: natura

Czech

Etymology

Derived from Latin natura, from natus, from nascor.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnaːtura]
• Rhymes: -ura

Noun

nátura f

1. (informal) nature, character

   Synonym: povaha

Declension

Declension of nátura (hard feminine)

	singular	plural
nominative	nátura	nátury
genitive	nátury	nátur
dative	nátuře	náturám
accusative	náturu	nátury
vocative	náturo	nátury
locative	nátuře	náturách
instrumental	náturou	náturami

Related terms

Related terms

• agnát
• antenatální
• denaturace
• denaturovat
• kognát
• internacionální
• internacionalismus
• internacionalista
• internacionalistický
• nacionalismus
• nacionalista
• nacionalistický
• nacionalita
• nacionální
• nacismus
• nacista
• nacistický
• nascentní
• Natálie
• Natálka
• natální
• nativismus
• nativista
• nativistický
• nativní
• naturál
• naturálie
• naturalista
• naturalistický
• naturalismus
• naturalizace
• naturalizovat
• naturismus
• naturista
• naturistický
• prenatální
• postnatální

Further reading

• “nátura”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “nátura”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nátura”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025

Polish

Pronunciation

• (Lesser Poland):
  • (Przemyśl) IPA^(key): [nɒˈtu.ra]

Noun

nátura f

1. (Przemyśl) Alternative form of natura

   nie mieć nátury na coś ― to not be able to get a grip on something

   I nie skosztowáł, bo nié miáł na to nátury. ― And so he didn't try it because he couldn't get past it.

Further reading

• Aleksander Saloni (1908) “nátura”, in “Lud rzeszowski”, in Materyały Antropologiczno-Archeologiczne i Etnograficzne (in Polish), volume 10, Kraków: Akademia Umiejętności, page 337