From Wiktionary, the free dictionary
From mučit + -ení.
mučení n
- verbal noun of mučit
- torture
Declension of mučení (neuter in -í/-ý)
|
singular
|
plural
|
nominative
|
mučení
|
mučení
|
genitive
|
mučení
|
mučení
|
dative
|
mučení
|
mučením
|
accusative
|
mučení
|
mučení
|
vocative
|
mučení
|
mučení
|
locative
|
mučení
|
mučeních
|
instrumental
|
mučením
|
mučeními
|
See the etymology of the corresponding lemma form.
mučení
- animate masculine nominative/vocative plural of mučený
- “mučení”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
- “mučení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)