From Wiktionary, the free dictionary
From močit + -ení.
- IPA(key): [ˈmot͡ʃɛɲiː]
- Hyphenation: mo‧če‧ní
močení n
- verbal noun of močit
- urination
Declension of močení (neuter in -í/-ý)
|
|
singular
|
plural
|
| nominative
|
močení
|
močení
|
| genitive
|
močení
|
močení
|
| dative
|
močení
|
močením
|
| accusative
|
močení
|
močení
|
| vocative
|
močení
|
močení
|
| locative
|
močení
|
močeních
|
| instrumental
|
močením
|
močeními
|
- “močení”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
- “močení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
