krášlit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *krasiti. Cognate with Serbo-Croatian кра́сити, Bulgarian крася́ (krasjá), Russian кра́сить (krásitʹ), Old Church Slavonic красити (krasiti), Polish krasić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkraːʃlɪt]

Verb

krášlit

1. to beautify

Conjugation

Conjugation

Infinitive	krášlit, krášliti	Active adjective	krášlící
Verbal noun	krášlení	Passive adjective	krášlený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	krášlím	krášlíme	—	krášleme
2nd person	krášlíš	krášlíte	krášli	krášlete
3rd person	krášlí	krášlí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive krášlit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	krášlil	krášlili	krášlen	krášleni
masculine inanimate		krášlily		krášleny
feminine	krášlila		krášlena
neuter	krášlilo	krášlila	krášleno	krášlena

Transgressives	present	past
masculine singular	krášle	—
feminine + neuter singular	krášlíc	—
plural	krášlíce	—

Further reading

• “krášliti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “krášliti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “krášlit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)