kazit

See also: казит and казить

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *kaziti with uncertain origin, possibly connected with Proto-Slavic *čeznǫti (“disappear”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkazɪt]

Verb

kazit impf (perfective zkazit)

1. (reflexive with se) to spoil (of food)
2. to corrupt, spoil, botch

Conjugation

Conjugation of kazit

infinitive kazit, kaziti active adjective kazící verbal noun kažení passive adjective kažený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person kazím kazíme — kazme 2nd person kazíš kazíte kaz kazte 3rd person kazí kazí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kazit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate kazil kazili kažen kaženi masculine inanimate kazily kaženy feminine kazila kažena neuter kazilo kazila kaženo kažena transgressives present past masculine singular kaze — feminine + neuter singular kazíc — plural kazíce —

Derived terms

• nakazit
• pokazit
• překazit
• překážet
• zkazit

Related terms

• kaz m
• kazisvět m
• kazivý
• kažení n
• nakažlivý
• nákaza f
• překážka f
• zkáza f

Further reading

• “kaziti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kaziti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kazit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025