kazit

See also: казит and казить

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *kaziti with uncertain origin, possibly connected with Proto-Slavic *čeznǫti (“disappear”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkazɪt]

Verb

kazit impf (perfective zkazit)

1. (reflexive with se) to spoil (of food)
2. to corrupt, spoil, botch

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kazit, kaziti	Active adjective	kazící
Verbal noun	kažení	Passive adjective	kažený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kazím	kazíme	—	kazme
2nd person	kazíš	kazíte	kaz	kazte
3rd person	kazí	kazí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kazit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kazil	kazili	kažen	kaženi
masculine inanimate		kazily		kaženy
feminine	kazila		kažena
neuter	kazilo	kazila	kaženo	kažena

Transgressives	present	past
masculine singular	kaze	—
feminine + neuter singular	kazíc	—
plural	kazíce	—

Derived terms

• nakazit
• pokazit
• překazit
• překážet
• zkazit

 

Related terms

• kaz m
• kazisvět m
• kazivý
• kažení n
• nakažlivý
• nákaza f
• překážka f
• zkáza f

 

Further reading

• “kaziti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kaziti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kazit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)