překážet

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *per- + Proto-Slavic *kažati, imperfective of Proto-Slavic *kaziti. Cognate with Old Polish przekażać.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛkaːʒɛt]

Verb

překážet impf

1. to hinder, to impede (to keep back)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	překážet, překážeti	Active adjective	překážející
Verbal noun	překážení	Passive adjective	překážený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	překážím	překážíme	—	překážejme
2nd person	překážíš	překážíte	překážej	překážejte
3rd person	překáží	překážejí, překáží	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive překážet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	překážel	překáželi	překážen	překáženi
masculine inanimate		překážely		překáženy
feminine	překážela		překážena
neuter	překáželo	překážela	překáženo	překážena

Transgressives	present	past
masculine singular	překážeje	—
feminine + neuter singular	překážejíc	—
plural	překážejíce	—

Related terms

• překážející
• překážení
• překážka f
• překážkář m
• překážkový

 

See also

• zavazet
• stát v cestě
• vadit

Further reading

• “překážeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “překážeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “překážet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)