překážet

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *per- + Proto-Slavic *kažati, imperfective of Proto-Slavic *kaziti. Cognate with Old Polish przekażać.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpr̝̊ɛkaːʒɛt]

Verb

překážet impf

1. to hinder, to impede (to keep back)

Conjugation

Conjugation of překážet

infinitive překážet, překážeti active adjective překážející verbal noun překážení passive adjective překážený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person překážím překážíme — překážejme 2nd person překážíš překážíte překážej překážejte 3rd person překáží překážejí, překáží — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive překážet. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate překážel překáželi překážen překáženi masculine inanimate překážely překáženy feminine překážela překážena neuter překáželo překážela překáženo překážena transgressives present past masculine singular překážeje — feminine + neuter singular překážejíc — plural překážejíce —

Related terms

• překážející
• překážení
• překážka f
• překážkář m
• překážkový

See also

• zavazet
• stát v cestě
• vadit

Further reading

• “překážeti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “překážeti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “překážet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025