kajícník

Czech

Etymology

From kajícný +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkajiːt͡sɲiːk]

Noun

kajícník m anim (female equivalent kajícnice)

1. penitent (one who repents)

Declension

Declension of kajícník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	kajícník	kajícníci
genitive	kajícníka	kajícníků
dative	kajícníkovi, kajícníku	kajícníkům
accusative	kajícníka	kajícníky
vocative	kajícníku	kajícníci
locative	kajícníkovi, kajícníku	kajícnících
instrumental	kajícníkem	kajícníky

Further reading

• “kajícník”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kajícník”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kajícník”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)