křiknúti
Appearance
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]křiknúti pf (perfective křičěti)
- perfective form of křičěti
Conjugation
[edit]Conjugation of křiknúti (class II)
infinitive | supine | verbal noun |
---|---|---|
křiknúti | křiknút | křičenie, křiknutie |
Present | Imperative | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
1st person | křiknu | křiknevě (-va) | křiknem (-me/-my) | – | křikněvě (-va) | křikněm (-me/-my) |
2nd person | křikneš | křikneta | křiknete | křikni | křikněta | křikněte |
3rd person | křikne | křikneta | křiknú | křikni | křikněta | křikněte |
Sigmatic aorist | Asigmatic aorist | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
1st person | křičech, křiknuch | křičechově, křiknuchově (-va) | křičechom, křiknuchom (-me/-my) | křik | křikově (-va) | křikom (-me/-my) |
2nd person | křiče, křiknu | křičesta, křiknusta (-šta) | křičeste, křiknuste (-šte) | křiče | křičeta | křičete |
3rd person | křiče, křiknu | křičesta, křiknusta (-šta) | křičechu, křiknuchu | křiče | křičeta | křiku (-ú) |
Imperfect | ||||||
Singular | Dual | Plural | ||||
1st person | křikniech | křikniechově (-va) | křikniechom (-me/-my) | |||
2nd person | křiknieše | křikniešta (-sta) | křikniešte (-ste) | |||
3rd person | křiknieše | křikniešta (-sta) | křikniechu |
L-participle | Passive participle | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
Masculine | křikl, křiknul | křikla, křiknula | křikli, křiknuli | křičen, křiknut | křičena, křiknuta | křičeni, křiknuti |
Feminine | křikla, křiknula | křikle, křiknule | křikly, křiknuly | křičena, křiknuta | křičeně, křiknutě | křičeny, křiknuty |
Neuter | křiklo, křiknulo | křikle, křiknule | křikla, křiknula | křičeno, křiknuto | křičeně, křiknutě | křičena, křiknuta |
Nt-participle | S-participle | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
Singular | Dual | Plural | Singular | Dual | Plural | |
Masculine | křikna | křiknúce | křik, křiknuv | křikše, křiknuvše | ||
Feminine | křiknúci | křikši, křiknuvši | ||||
Neuter | křikna, křiknúci | křik, křiknuv, křikši, křiknuvši |
Note: This table shows the most common forms of křiknúti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants
[edit]- Czech: křiknout
References
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “křiknúti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění