křičěti

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *kričati.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkr̝̊it͡ʃi̯ɛci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkr̝̊it͡ʃɛci/

Verb

křičěti impf (perfective křiknúti)

1. to scream, to shout

   Synonyms: řúti, volati

Conjugation

Conjugation of křičěti (class III)

infinitive	supine	verbal noun
křičěti	křičat	křičěnie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	křiču	křičívě (-va)	křičím (-me/-my)	–	křičvě, křičivě (-va)	křičme, křičim (-me/-my)
2nd person	křičíš	křičíta	křičíte	křič, křiči	křičta, křičita	křičte, křičite
3rd person	křičí	křičíta	křičie	křič, křiči	křičta, křičita	křičte, křičite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	křičěch	křičěchově (-va)	křičěchom (-me/-my)	křičiech	křičiechově (-va)	křičiechom (-me/-my)
2nd person	křičě	křičěsta (-šta)	křičěste (-šte)	křičieše	křičiešta (-sta)	křičiešte (-ste)
3rd person	křičě	křičěsta (-šta)	křičěchu	křičieše	křičiešta (-sta)	křičiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	křičal	křičala	křičěli	křičán	křičána	křičěni
Feminine	křičala	křičěle	křičaly	křičána	křičěně	křičány
Neuter	křičalo	křičěle	křičala	křičáno	křičěně	křičána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	křičě	křičiece		křičav	křičěvše
Feminine	křičieci			křičěvši
Neuter	křičě, křičieci			křičav, křičěvši

Note: This table shows the most common forms of křičěti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• křik
• křiknúti

 

Descendants

• Czech: křičet

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “křičěti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění