křepčit

Czech

Etymology

From Old Czech křěpčiti. Equivalent to křepký +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkr̝̊ɛpt͡ʃɪt]

Verb

křepčit impf

1. to caper, to frolic, to romp

   Synonyms: skotačit, dovádět

2. to dance, to shake a leg

   Synonym: tancovat

Conjugation

Conjugation of křepčit

infinitive křepčit, křepčiti active adjective křepčící verbal noun křepčení passive adjective — present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person křepčím křepčíme — křepčeme 2nd person křepčíš křepčíte křepči křepčete 3rd person křepčí křepčí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive křepčit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate křepčil křepčili — — masculine inanimate křepčily — feminine křepčila — neuter křepčilo křepčila — — transgressives present past masculine singular křepče — feminine + neuter singular křepčíc — plural křepčíce —

Further reading

• “křepčiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “křepčiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989