kácet

See also: kacet

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kácěti, from Proto-Slavic *kaťati. Iterative of kotit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkaːt͡sɛt]

Verb

kácet impf

1. fell

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kácet, káceti	Active adjective	kácející
Verbal noun	kácení	Passive adjective	kácený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kácím	kácíme	—	kácejme
2nd person	kácíš	kácíte	kácej	kácejte
3rd person	kácí	kácejí, kácí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kácet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kácel	káceli	kácen	káceni
masculine inanimate		kácely		káceny
feminine	kácela		kácena
neuter	kácelo	kácela	káceno	kácena

Transgressives	present	past
masculine singular	káceje	—
feminine + neuter singular	kácejíc	—
plural	kácejíce	—

Related terms

• kácení
• kotit
• skácet

 

Further reading

• “káceti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “káceti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kácet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)