jmenovitý

Czech

Etymology

From jmenovat +‎ -itý. Compare Polish mianowity.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjmɛnovɪtiː]

Adjective

jmenovitý

1. nominal

Declension

Declension of jmenovitý (hard)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	jmenovitý		jmenovitá	jmenovité
genitive	jmenovitého		jmenovité	jmenovitého
dative	jmenovitému		jmenovité	jmenovitému
accusative	jmenovitého	jmenovitý	jmenovitou	jmenovité
locative	jmenovitém		jmenovité	jmenovitém
instrumental	jmenovitým		jmenovitou	jmenovitým
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	jmenovití	jmenovité		jmenovitá
genitive	jmenovitých
dative	jmenovitým
accusative	jmenovité			jmenovitá
locative	jmenovitých
instrumental	jmenovitými

Further reading

• “jmenovitý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jmenovitý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jmenovitý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025