jinokrajín

Old Czech

Alternative forms

• jinokrajěnín (not attested)

Etymology

From jiný +‎ -o- +‎ kraj +‎ -ěnín.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈjinokrajiːn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjinokrajiːn/

Noun

jinokrajín m pers

1. foreigner

   Synonym: cuzokrajěnín

Declension

Declension of jinokrajín (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	jinokrajín	jinokrajíny	jinokrajíni, jinokrajínové
genitive	jinokrajína	jinokrajínú	jinokrajínóv
dative	jinokrajínu, jinokrajínovi	jinokrajínoma	jinokrajínóm
accusative	jinokrajína	jinokrajíny	jinokrajíny
vocative	jinokrajíne	jinokrajíny	jinokrajíni, jinokrajínové
locative	jinokrajínu, jinokrajínovi	jinokrajínú	jinokrajíniech
instrumental	jinokrajínem	jinokrajínoma	jinokrajíny

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “jinokrajín”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění